FC Zlín oficiální web

Daniel Holzer: Doma chceme vyhrávat, ne rozdávat body…

K fotbalu se dostal přes babičku, která provozovala přímo na hřišti v Havířově hospodu. Právě tam si DANIEL HOLZER jako malý kluk kopl poprvé do balonu a v deseti letech začala jeho slibná kariéra v Baníku Ostrava. Pak už to šlo ráz na ráz a s dospělým fotbalem si potykal velice brzy; už v sedmnácti letech si odbyl svůj první ligový start proti Plzni.

Pocházíš ze sportovní rodiny. Měl jsi s fotbalem jasno už na začátku nebo jsi tíhl i k jinému sportu?
Taťka hrál fotbal, mladší brácha taky a mamka hrála basket. Všichni jsme sportovně založení, ale nic jiného, než fotbal nepřicházelo v úvahu. 
Navíc, obě mé babičky měly také co do činění s fotbalem; jedna provozovala hospodu na hřišti klubu ČSAD Havířov a druhá dělá správkyni na jiném fotbalovém hřišti v blízké vesnici.

 Jak se dál vyvíjel tvůj vztah k fotbalu?
Asi tak v deseti letech jsem se dostal do Baníku Ostrava, kde jsem prakticky od přípravky přes žáky a následně dorost odtrénoval všechny kategorie. V 16 letech si mě pak trenér Páník vytáhl do U19.
 
K mužskému fotbalu ses dostal poměrně brzy.
Je to tak. Ještě těsně před dovršením sedmnácti let jsem začal trénovat s A-týmem, kam si mě vytáhl trenér Látal. Poprvé jsem se tak setkal s dospělým fotbalem a získával první zkušenosti. Vlastně to bylo přesně v sedmnácti letech a jeden den, kdy jsem měl první start doma proti Plzni.

Jak jsi zvládl přechod mezi dospěláky?
Je to určitě velký rozdíl hrát dorostenecký fotbal a potom ten mužský. Od šestnácti let se mi tak nějak všechno urychlilo. Rozhodně mi to ale hodně dalo, protože jsem si začal brzy zvykat na mužský fotbal. Pak už jsem se držel v áčku, postupně sbíral starty a vyvrcholilo to tím, že poslední půlrok za pana Petržely jsem byl i ve dvaceti letech kapitán.
 
Baník však poté sestoupil z nejvyšší soutěže.
Po sestupu bylo mé největší dilema – zůstat nebo přestoupit? Já se nakonec rozhodl přestoupit jinam, a to i díky vidině eura U21, které bylo v následujícím roce. Bylo by těžší se tam dostat z druhé ligy, než z nějakého prvoligového týmu. Nakonec vyšla Sparta.
 
Vraťme se zpátky do Zlína, kde jsi na ročním hostování. Jaké jsou tvé ambice zde?
Hlavně jsem chtěl pravidelně hrát a Zlín mi tu příležitost dal. Nebudu ale zastírat, že velkou roli v mém příchodu hrála evropská liga. To, že jsem tady je také díky trenérovi Páníkovi, který mě přesvědčil. Jsem rád, že jsem ve Zlíně, chci týmu pomoct v lize i Evropě a udělám pro to vše.
 
Jak ses začlenil do kabiny? 
Kamarády jsem si našel hned. Měl jsem to jednodušší, jelikož tady byl Tonda Fantiš, kterého jsem znal. Ten byl asi jediný, koho jsem znal osobně, ale kabina jako tak je v pohodě, takže kamarády jsem si udělal takřka hned. Jinak život ve Zlíně? Doteď jsem byl na hotelu, takže jsem neměl nějaký ten komfort. Jsem rád, že jsem už na svém bytě.
 
Poslední týdny přišlo hodně nových hráčů. Sedá si to už? 
Bude asi ještě chvíli trvat, než se sehrajeme. Myslím, že to bylo ještě vidět, že nejsme až tak sehraní. Problém nebyl tolik v sehranosti, ale i v zakončení, kde nám to nepadalo. Než si to úplně sedne, tak to asi chvilku potrvá.

Jsi spokojený sám se sebou?
Začátek špatný, ale pak na Dukle to šlo. Myslím si, že jde i o produktivitu a já mám zatím jen jednu asistenci, což je málo. Chtěl bych týmu pomoci více. Doma nám to jde, ale venku nás soupeř potrestá, dá nám nějaký gól a my se zkrátka nedokážeme prosadit. Hrajeme jen po pokutové území. Teď jsme na tom nějak pracovali, a ještě pracovat rozhodně budeme.

---

CO O NĚM NEVÍTE…

Co děláš mimo fotbal? 
Starám se o psa, chodím s ním na procházky a také rád chodím do kina. Tady jsem ale ještě v kině nebyl.

Co už jsem stihl vidět ve Zlíně? 
Zlaté jablko, čajovnu a jako každý nový fotbalista ve Zlíně plánuji i ZOO.

Jaké mám rád jídlo? 
Tatarák

Rituály před zápasem?
Vcházím na hřiště levou nohou, protože jsem levák (kopu levou, ale píšu pravou)